Dombek Bedřich

P. Bedřich Dombek

narozen 12. 3. 1915 v Bělé u Chuchelné,

první sliby 31. 7. 1934 ve Sv. Beňadiku,

kněžské svěcení 5. 7. 1944 v Brně,

zemřel 24. 1. 1992 v Ostravě Michálkovicích

     P. Bedřich Dombek se narodil 12. března 1915 v Bělé u Chuchelné na polských hranicích ve Slezku. V roce 1928 se prostřednictvím místního faráře seznámil s Donem Boskem a jeho dílem, které rok před tím převedl Boží služebník P. Ignác Stuchlý z Itálie na Moravu do Fryštáku. Mladý Bedřich odešel do fryštáckého ústavu.

     V roce 1933 vstoupil do noviciátu ve Sv. Beňadiku na Slovensku. Po noviciátu studoval filozofii v Ostravě. V roce 1937 odešel do pražské oratoře, která byla právě v začátcích. Teologii studoval za války se všemi potížemi a stěhováním v důsledku záborů salesiánských ústavů okupanty. Vysvěcen byl otcem biskupem Zélou 5. července 1944 v Brně.

     Do konce války byl v Brně a ve Dvorku. Po válce přichází do Prahy jako katecheta. Začal zakládat kapelu internistů, která se přes svízelné začátky časem vyrovnala kapele oratoriánů, kterou založil a dlouho vedl P. Josef Januš. V roce 1947 se v Paříži konalo světové Jambore skautů. Pražským salesiánům připadla čest vyslat na tuto světovou slavnost junáckou kapelu, která vznikla výběrem z kapely internistů a oratoriánů. P. Dombek vedl tuto kapelu do Paříže a přispěl k slávě české hudby před očima světové veřejnosti.

     V roce 1949 se P. Dombek stává ředitelem ústavu pro výchovu pozdních povolání v Mníšku pod Brdy. Zde ho zastihla násilná likvidace řeholí v roce 1950. Jako představený byl 5 let internován v Želivě. Po propuštění odchází do svého rodiště v Bělé a pracuje v zemědělství. Začíná učit vesnické kluky na dechové nástroje a zakládá chlapeckou kapelu, která se brzy proslavila po celém kraji. To vyvolalo nelibost tehdejších mocipánů a tak se P. Bedřich stává horníkem. Později pracoval jako strojník v dusíkárnách v Mariánských Horách v Ostravě.

     V roce 1975 mu bylo umožněno nastoupit do duchovní správy v Dubisku u Uničova. Po deseti letech odchází do Ostravy - Michálkovic. Zde se dočkal chvíle, kdy mohl svobodně rozvinout pastorační činnost nakolik mu to věk ještě umožňoval. Zde ho ale také zastihl útok násilníka, kterému po několika dnech podlehl.

     Pohřeb byl za hojné účasti lidí vzrušených tragickou událostí ve středu 29. ledna 1992 v Michálkovicích. Requiem spolu se spolubratry a diecézními kněžími celebroval otec biskup     Jan Graubnor. Homilii měl vikář inspektorie P. Beno Beneš. Odpoledne byly tělesné pozůstatky převezeny do jeho rodiště, kde se s ním rozloučili druhým requiem celebrovaným opět otcem biskupem Graubnerem, jeho rodáci i občané z Dubiska. Za salesiány se u hrobu rozloučil P. Václav Filipec, který vyzval pčřítomné k modlitbě i za nešťasného násilníka, i za to, aby salesiáni mohli s pomocí Boží rozvinout činnost, která by pomohla mladým, aby se takových činů nedopouštěli.