Družinky
V oratoři působily družiny Neposkvrněného Početí, Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a svatého Aloise. Do družin byli chlapci vybíráni kněžími a asistenty. Být členem některé z družin bylo pro oratoriány velké vyznamenání. Nejaktivnější družinou byla družina Neposkvrněného Početí, kde byli dospělejší chlapci vybraní představenými z bývalých ministrantů. Hlavou družiny byl ředitel oratoře a asistent, který družinu vedl, byl jeho zástupce. V družině Nejsvětější svátosti byli chlapci věkem prostřední a v družině sv. Aloise nejmladší chlapci.
V letech 1939 až do let padesátých byla oratoř čistě chlapecká. V našich zemích nebyly sestry, které by se staraly o dívčí mládež. Protože však kostel byl pro všechny, shromažďovala se tam i děvčata. Salesiáni odmítali starost o děvčata, nepřáli si, aby se chlapecká mládež míchala s dívčí. Děvčat však stále přibývalo, brzy jich byl stejný počet, jako chlapců a musel se o ně někdo starat. Tohoto úkolu se ujala dvě děvčata. Učitelka náboženství Ludmila Zatloukalová a její kamarádka, která chodila uklízet do oratoře, dvaadvacetiletá Maruška Bělohradová. Ředitel František Lepařík tato děvčata pověřil, aby se starala o dívčí mládež. Protože obě dívky v sobě cítily povolání k řeholnímu životu, snažily se rozpoznat povolání i u dalších děvčat a získat je. Toto se jim podařilo, bylo jich dohromady osm a založily DRUŽINKU PANNY MARIE POMOCNICE. Byl to základ v práci s děvčaty. Měly v úmyslu odjet do Itálie a stát se sestrami FMA. Této DRUŽINCE se také říkalo VELKÝ KROUŽEK. Většina z těchto děvčat měla mladší sestry, které těmto děvčatům záviděly a vytvořily si tzv. MALÝ KROUŽEK, ze kterého později vzešlo jedno řeholní povolání. Z VELKÉHO KROUŽKU se sestrami FMA staly: Anuška Otradovcová, Věra Vorlová, Alena Vojtková.
Byla zde tedy idea, ale nebylo možné spojit se s cizinou. František Lepařík se o děvčata nestaral. Teprve když přesídlil do Brna salesiánský inspektor P. Ignác Stuchlý, děvčata se mu představila, měl je v evidenci, dokonce pro ně vybral zpovědníka.
Také po válce se zakládaly družiny při oratoři jak pro muže, tak i pro ženy - například družina Panny Marie, Nejsvětějšího Srdce, svatého Aloise. Pořádaly se pravidelné debatní katechismové večery. Zde se řešily všechny otázky, které byly nejasné mnoha věřícím.
V roce 1950 Družina Panny Marie, která působila při oratoři již za salesiánů, soustředila kolem sebe děvčata ihned po násilném odvlečení salesiánů a záboru oratoře. Nacvičovala se recitace na májové pobožnosti a Marie Sadecká založila dívčí sbor. Pomáhala jí při tom Jaroslava Holánová a na varhany dívčí pěvecký sbor doprovázel Stanislav Sadecký, bratr vedoucí dívčího sboru.
Družina sv.Aloise
Podle zápisů ze schůzí družiny z let 1941- 44 byli členy Družiny sv. Aloise:
Bartek, Bartůšek, Beránek Josef, Bochníček S., Brauner
Doležel
Fronc Radko
Hamerník J., Hlaváč M., Horák Jaroslav, Hruška J., Hudec Jan, Hudec Jaroslav, Hvižď Jaroslav
Chylík Z.
Klimeš, Kovařík, Krišpín Zdeněk, Kučírek, Kukla
Mikš Karel, Míšek M.
Novák R.
Ohrazda František, Olšar Jaroslav, Orlita, Otradovec Jiří
Pavelka, Pávek, Péč, Petřík, Procházka, Prudil
Rejnuš M., Růžička Josef
Sadecký Jaroslav, Sedlák, Stavorovský Josef, Streit, Švihálek
Továrek T.
Vecheta, Veselý M., Vráblík, Vráčel
Zdražil J., Zouhar František
Družinka se scházela jedenkrát týdně spolu s asistentem- salesiánem. Po krátké společné modlitbě si buď sami chlapci nebo asistent připravili příběhy ze života svatého Aloise, salesiánských světců, biblické příběhy, naučné příběhy ze života i příběhy podle knih vhodných pro chlapce. Nakonec si zvolili "kvítek" - předsevzetí pro život z víry a slušný život vůbec, které se snažili žít po celý týden do dalšího setkání družinky. Příklady kvítků :
" Budeme často vzývat Pannu Marii střelnou modlitbičkou - Maria Pomocnice křesťanů, oroduj za nás."
"Budu následovat sv.Aloise v umrtvování očí, uší a jazyka."
"Přivésti co nejvíce kamarádů na duchovní obnovu."
"Budu dávat dobrý příklad mladším oratoriánům."
"Jednat s láskou a vždy laskavě."
Cíle družinky podle zápisu v deníku - "Družinka má totiž učiniti nás hodnějšími, abychom dělali radost P. Ježíši po příkladu sv. Aloise a abychom zpříjemnili chlapcům chvilky, jež tráví v naší oratoři. Toho docílíme, když si s novými chlapci rádi zahrajeme, všechny zajímavosti jim vysvětlíme, seznámíme je s pány asistenty a podobně.
21.6. o svátku svatého Aloise se konala akademie družiny s písněmi, básněmi, divadelními obrazy ze života světců. Noví členové družiny se slavnostně přijímali. Družina spolupracovala s druhou družinou P. Marie a někteří chlapci byli členy obou družin.
Družina P. Marie
Členy Družiny P. Marie v letech 1941-1942 byli:
Antl František, Ehrenberger B., Hanus Gustav, Hovězák Tomáš, Hromek Jan, Janáček Milan, Kovařík Bohumil, Krišpín Pavel, Réda Miroslav, Svoboda Vladimír, Trávníček František, Vařejka František, Vecheta Karel, Zeman Stanislav, Zimerman Miroslav
Mariánské družiny vznikaly už v první oratoři u Dona Boska a jejich zakladatelem byl Dominik Savio. Cílem družiny byl apoštolát naznačený v pravidle: "Vlídným slovem a dobrým příkladem vést druhé k dobrému." Člen družiny měl být upřímně ne rozpustile veselý a takovou veselost mohl mít jen ten, kdo měl klidné svědomí. Takto veselý hoch pak imponoval každému a získával si náklonnost každého. Tito chlapci pak mohli pomáhat představeným dobrým příkladem strhnout i ostatní hochy. Na schůzích družiny se chlapci učili jak odolávat zlu častou zpovědí a svatým přijímáním. Učili se sebezáporu, statečnosti, zbožnosti, kamarádství, pomoci, rozlišování dobra a zla, životu z víry. Také pomocí týdenních předsevzetí - kvítků či hesla. Tak například:
" Vystříhám se zneužívání jména Božího."
"Ve své přítomnosti nesnesu sprostých řečí."
"Ani jeden den bez sebezáporu."
"Vynasnažím se o upřímnou veselost."
"Odpouštějme."
Také tato družina měla své akademie k májové oslavě Panny Marie.
Dva zápisy ze schůze mariánské družiny :
Jsem rytíř Tvůj.
Dnes si povíme, co je to rytíř P. Marie. Ve středověku byli rytíři skupinou nejlepších a nejváženějších lidí. Svou zdatností vojenskou a osobní statečností nabývali veliké cti. Mnohem více obliby však získali svou povinností. Brali totiž pod svou ochranu sirotky, vdovy a chudé. Ujímali se jich, kdykoliv jim bylo činěno bezpráví. Byli viditelnými ochránci dobra. Odznakem jejich moci byla jejich výzbroj: brnění, štít a meč.
Osvojujeme si jejich název, máme však i jejich povinnosti a jejich výzbroj. Rytíř Panny Marie je předně zbožný a s celou duší jí oddaný ctitel, kterému není těžký žádný dobrý skutek z lásky k P. Marii, který nezanedbává jedinou příležitost, aby ji pozdravil, zvláště denním pozdravem Anděl Páně. Její obraz má ustavičně před očima a ten je mu vůdčí hvězdou ve všech životních bouřích. A takový mariánský rytíř dovede být také viditelným ochráncem a šiřitelem dobra. Má výzbroj skutečně rytířskou. Brněním je dobrovolný sebezápor, kterého se nelekne nikdy. Je ochoten ke každé oběti. Štítem je medailka P. Marie, kterou zbožně nosí na krku, bez studu a bázně. Denně ráno a večer ji líbá a modlí se 3x Zdrávas Maria. Do ruky béře dvojsečný meč, kterým je sv. růženec. Nestydí se jej i s sebou nosit. Takovými zbraněmi vyzbrojen kráčí směle všemi bouřemi života a s pomocí té, jejímž zbožným ctitelem je, šťastně nad zlem zvítězí.
Heslo " Denně 3x Zdrávas Maria."
Prázdniny, kolik to lákavých představ pod tímto slovem! Z nich nejlákavější představa volnosti. Každý se na prázdniny těší a rád na ně vzpomíná. Přece však nejsou všechny prázdniny nejlepší. Z jedněch se vrátím spokojený, veselý, zdravý na těle i na duši. Z druhých nespokojený, znechucený. Čím to? Nedovedl jsem jich správně využít, nudil jsem se. Abych měl z prázdnin co největší užitek, musím dovésti střídat zábavu s nějakým jiným zaměstnáním. I ty nejkrásnější věci se nakonec omrzí, i zábava, byť by byla nejkrásnější. Proto střídat: zábavu s prací, četbou, vycházkou. Ustanovit si denní program. Jakmile se probudím, hned z postele ven! Nezapomínat nikdy na modlitbu. Třeba jen krátkou, ale vždy! Vidím-li, že bych velmi pomohl prací svým hostitelům, nesmím toho opomenout. Jinak bych po sobě zanechal skvrnu nevděčnosti. Vůbec musím dát pozor na své chování, abych nedělal hanbu sobě a těm, kteří mě vychovávají. Nesmím se nechat pobízet v neděli na mši svatou, abych nedal pohoršení, ba naopak, měl bych využít každé příležitosti k dobrému příkladu, zvláště ve zbožnosti.
Nezapomenu na Anděl Páně a večerní 3x Zdrávas Maria. Tak pod ochranou P. Marie prožiji prázdniny šťastně a spokojen se vrátím s novou chutí do práce.
Rozloučím se s představenými a pojedu na prázdniny.
