Lepařík

P. František Lepařík

narozen 31.8.1907 v Olomouci-Hodolanech,

první sliby 12.9.1929 ve Villa Moglia,

kněžské svěcení 27.1.1935 v Olomouci,

zemřel 11.1.1987 v Brně

     P. František Lepařík  vystudoval  v  Olomouci  gymnázium  a  po  maturitě  odjel  za  bratrem Josefem, salesiánem - asistentem do Perozy v Itálii. Noviciát začal v roce 1928 ve Villa Moglia. Příští  rok  12. září  1929  složil  první  sliby. Po slibech se   vrátil do Fryštáku a začal  asistenci, při které studoval soukromě  filozofii. V roce 1931 byl poslán na teologii do Lublaně. Vrátil se    po třetím ročníku na podzim v roce 1934 jako jáhen. Byl poslán do Fryštáku, kde si dokončoval soukromě  poslední  ročník  teologie.  27. ledna 1935  byl  v  Olomouci vysvěcen  na kněze.       Ve Fryštáku mu byla svěřena nedělní oratoř.      

     P. František byl plný energie, elánu,  snadno navazoval vztahy. Byl ctitelem Panny Marie a dovedl o ní nadšeně kázat.  Byl vedoucím oratoře, zpovědníkem a katechetou vnějších škol          v okolí až do roku 1939, kdy byl vyslán založit salesiánskou oratoř do Brna. S nadšením se dal  do práce. Shromažďoval spolupracovníky a dobrodince v brněnském kostele u jezuitů a na loukách Žabovřesk, které byly vyhlédnuté jako místo, kde se začne.Zval mládež, hrál si s nimi      a sliboval jako kdysi Don Bosko : "Budeme mít..." V roce 1938 se začalo skutečně stavět. Bylo to provizorium, jinak to v době, kdy válka byla na spadnutí, nešlo. Postavila se budova většinou ze dřeva s velkým víceúčelovým sálem, který rozevřením pohyblivé stěny sloužil jako kaple. A po uzavření stěny se oddělila malá kaple, vlastně presbytář a velký sál sloužil jako herna oratoře nebo později divadelní sál. 8. prosince 1939 byla slavnostně posvěcena kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů a oratoř. Ve stavbě se pokračovalo. P. František řídil dílo v Brně až do roku 1944, kdy pro onemocnění musel být vystřídán P. Míšou.

     Do roku 1948 se P. František zotavoval v různých domech.  Nejprve v Hodoňovicích, po válce šel pak s bohoslovci do Dvorku a Míšku a přišel s nimi i do Oseka. V roce 1947 byl pražský ředitel Don Trochta jmenován litoměřickým biskupem. Litoměřická diecéze byla po odsunu německých kněží v katastrofálním stavu. Nebylo kněží. Pan biskup nápínal síly. Salesiáni mu vyšli vstříc. Na jeho přání otevřeli v Ústí nad Labem-Trmicích dům pro pozdní kněžská povolání. Podobný dům byl už v Míšku. Ředitelem v Trmicích se stal P. František. Zde ho zastihl rok 1950. Jako ředitel putoval v dubnu při likvidaci řeholí do Želiva.

     Pustili ho někdy v roce 1956. Nebyl zdráv a tak dostal nízký invalidní důchod. Usadil se v Brně. Nestaral se o žádný státní souhlas a pomáha, kam ho kdo pozval a umožnil mu to. A prošlo to. Svou horlivost neztratil do vysokého stáří. Stal se z něj bylinkář. Sbíral  léčivé byliny a doporučoval je na různé neduhy i sám se bylinkami léčil. Složily mu i jako prostředek apoštolátu. 11. ledna roku 1987, když pospíchal někam pomáhat zpovídat, ho zastihla smrt na stanici autobusu.

     Několik dní před tím zemřel při službě v krematoriu spolubratr P. Chylík, kaplan v kostele na Křenové. Měli společný pohřeb z kostela na Křenové za účasti tehdejšího kapitulního vikáře P. Horkého. Kazatelem byl P. Med. Pochováni byli na ústředním brněnském hřbitově. P. Chylík do rodinného hrobu, který je jen pár kroků od společného hrobu salesiánů, kam byl pohřben P. František.