- Salesiáni
- Baláš Jiří
- Baran Petr
- Blaha František
- Brtník Josef
- Černý Jiří
- Daněk Josef
- Dlapka Vít
- Doležel Karel
- Dombek Bedřich
- Dřímal Maxmilián
- Dvořák Stanislav
- Frýdecký Václav
- Fuglík Vojtěch
- Gottwald Radek
- Hasilík Metoděj
- Hertl Pavel
- Hlaváč František
- Hobza Martin
- Holík Augustin
- Hrbatý Eduard
- Hudeček František
- Hynek Václav
- Chovanec Petr
- Chylík Zdeněk
- Jančařík Zdeněk
- Jiráček Václav
- Jurečka František
- Kelnar Václav
- Klinkovský Josef
- Kopřiva Vladimír
- Langer Eduard
- Lepařík František
- Liškutín Pavel
- Manďák Josef
- Med Oldřich
- Mihulec Milan
- Míša František
- Ondrášek Vladimír
- Otradovec Ludvík
- Poláček Martin
- Radecki František
- Rob Jan
- Rýdel Josef
- Siuda Ludvík
- Stuchlík Jan
- Švanda Jakub
- Tatýrek Ignác
- Tichý Pavel
- Tomáš Vojtěch
- Vavruša František
- Vitásek František
- Všetula Libor
- Salesiánky
- Oratoriáni a příznivci
- Farnost
- Skauti
- Družinky
- Hudba
- Videa
Hasilík Metoděj
P. Metoděj Hasilík
narozen 15. 9. 1913 v Opatovicích,
první sliby 31. 7. 1934 ve Sv. Beňadiku,
kněžské svěcení 5. 7. 1944 v Brně,
zemřel 28. 10 191 v Ostravě - Třebovicích
Otec Metoděj Hasilík se narodil 15. září 1913 v Opatovicích u Hranic na Moravě. Jeho otec byl rolník. Měl šest sourozenců, z nich starší bratr František byl diecézním knězem olomoucké arcidiecéze. S dílem Dona Boska se Metoděj seznámil prostřednictvím článků Mons. Štancla, profesora náboženství v Hranicích, které vycházely v různých katolických novinách. V roce 1928 vstoupil do salesiánského aspirantátu ve Fryštáku, kde studoval do roku 1933. V tom roce odešel do noviciátu ve Sv. Beňadiku na Slovensku. Byl to rok noviciátu, v jehož průběhu byl svatořečen Don Bosko.
Po noviciátě se vrátil na Moravu do nově otevřeného ústavu v Ostravě, kde byl falozofický studentát. V Ostravě maturoval v roce 1938 a v tomto roce též složil svůj doživotní slib. Následovala asistence v Ostravě a ve Fryštáku, pak studium teologie v Ostravě. Po záboru ústavu pak ve Fryštáku. Tam jej zastihlo totální nasazení, naštěstí jen v protektorátu, ze kterého byl brzy vysvobozen a mohl pokračovat ve studiu. Jáhenské svěcení přijal v Olomouci v roce 1944 od světícího biskupa olomouckého Dr. Stanislava Zély, který ho také v tomto roce v Brně vysvětil předčasně na kněze.
Po vysvěcení pokračoval do konce války ještě ve studiu teologie. Pak odešel do Pardubic, kde se právě po válce otevíral nový ústav. P. Metoděj zde byl katechetou. V následujícím roce ho představení poslali do Brna do oratoře a za rok přichází do Prahy - Vinoře, kde byla salesiánům svěřena fara. P. Metoděj se zde stává farářem a ředitelem. V roce 1949 odchází za novým posláním. V Chlumku u Luže ve východních Čechách je poutní kostel Panny Marie Pomocnice. P. Metoděj je sem poslán, aby obnovil slávu tohoto poutního místa. Stává se napřed kaplanem a pak farářem v Luži. Ale to už se nad církví v naší vlasti stahovaly černé mraky komunistické perzekuce. Salesiáni byli známým zásahem soustředěni do Oseku u Duchcova a do Želiva. P. Metoděj se dostává do Želivi. Prožil zde pět let. Když Želiv rozpouštěli odchází k svému bratru a pracuje v polesí Šilhéřovice. Pak pracuje jako skladník ve stavebním kombinátě v Hlučíně a od roku 1959 jako pomocný dělník ve VŽKG v Ostravě.
Když se po pražském jaru církevní poměry poněkud uvolnily, nastupuje P. Metoděj ještě v roce 1968 o první neděli jako kaplan v Ostravě - Porubě a Třebovicích. V Třebovicích se pak stává v roce 1969 farářem. Pracoval zde až do své smrti téměř plných 23 let. Pracoval neúnavně přes nepřízeň doby v duchu Dona Boska, jehož byl vždy věrným synem. I když neměl v těžkých letech normalizace přímý kontakt s ilegálním životem inspektorie a mnozí mladí spolubratři ho neznali, žila třebovická farnost salesiánsky. Mládež zde měla vždy otevřené dveře a především srdce. Ukázala to svou účastí na rozloučení se zesnulým otcem, které se konalo v úterý 5. listopadu jednak ve farním kostele v Třebovicích a pak odpoledne v rodných Opatovicích, kde byl podle svého přání pochován na místním hřbitově.