- Salesiáni
- Baláš Jiří
- Baran Petr
- Blaha František
- Brtník Josef
- Černý Jiří
- Daněk Josef
- Dlapka Vít
- Doležel Karel
- Dombek Bedřich
- Dřímal Maxmilián
- Dvořák Stanislav
- Frýdecký Václav
- Fuglík Vojtěch
- Gottwald Radek
- Hasilík Metoděj
- Hertl Pavel
- Hlaváč František
- Hobza Martin
- Holík Augustin
- Hrbatý Eduard
- Hudeček František
- Hynek Václav
- Chovanec Petr
- Chylík Zdeněk
- Jančařík Zdeněk
- Jiráček Václav
- Jurečka František
- Kelnar Václav
- Klinkovský Josef
- Kopřiva Vladimír
- Langer Eduard
- Lepařík František
- Liškutín Pavel
- Manďák Josef
- Med Oldřich
- Mihulec Milan
- Míša František
- Ondrášek Vladimír
- Otradovec Ludvík
- Poláček Martin
- Radecki František
- Rob Jan
- Rýdel Josef
- Siuda Ludvík
- Stuchlík Jan
- Švanda Jakub
- Tatýrek Ignác
- Tichý Pavel
- Tomáš Vojtěch
- Vavruša František
- Vitásek František
- Všetula Libor
- Salesiánky
- Oratoriáni a příznivci
- Farnost
- Skauti
- Družinky
- Hudba
- Videa
Frýdecký Václav
P. Václav Frýdecký
narozen 13.8.1922 v Brušperku,
první sliby 16.8. 1939 ve Sv. Beňadiku,
kněžské svěcení 20.2.1949 v Římě,
zemřel 12.8.1989 v Bogotě v Columbii
P. Václav se narodil 13. srpna 1922 v Brušperku na Moravě. Jeho otec Karel pracoval v místní ocelárně. Matka Marie byla švadlena, zahradnice. Václav byl nejmladší z pěti dětí. Tři starší bratři padli v první světové válce. Zůstala mu straší sestra. Do školy chodil v rodném Brušperku. O sale- siánech se dozvěděl v blízké Ostravě a v roce 1935 odešel studovat do Fryštáku. Začal od tercie. V roce 1938 vstoupil do noviciátu ve Sv. Beňadiku na Slovensku, kde 16.srpna v roce 1939 složil první sliby.
Po slibech začal filozofický studentát v Ostravě. Ve třetím roce jeho studia byl ústav v Ostravě zabrán a studentát se odstěhoval do Ořechova.Ve školním roce 1942-43 odešel na asistenci do brněnské oratoře. Sotva začal, přišel povolávací rozkaz na práci do říše. Pracoval u instalatérů, zedníků a podobných stavebních řemesel. Prostředí mezi dělníky nebylo dobré. Přesto si ho jeho spoludělníci zvolili mluvčím při jednání s Němci. Měl také styky se salesiány z Oswienczimi. V roce 1944 se mu podařilo dostat zpět do vlasti. Pracoval v zabraném salesiánském domě v Ostraně, kde byla pobočka nemocnice ne Fifejdách.
Přežil šťastně konec války a mohl se vrátit ke studiu teologie. Začal v Mníšku pod Brdy. Po roce se ještě s teologickým studentátem přestěhoval do Oseka, ale v roce 1947 ho představení spolu s dalšimi studenty - Koupilem, Vyoralem a Přerovským poslali na studia teologie do Itálie. Václav byl pro své kvality poslán na Georgiánu do Říma. Věnoval se studiu s velkým zápalem a zakončil ho doktorátem z teologie. Na kněze byl vysvěcen 20. února v roce 1949 kardinálem Francesco Marchettim Selvaggianim v bazilice Božského Srdce v Římě. Na návrat do vlasti, kde mezitím došlo v únoru 1948 ke komunistickému puči, nebylo ani pomyšlení. Primici měl v katakombách sv. Calista v kryptě papežů.
Pokračoval ve studiu a v roce 1952 byl nějaký čas zástupcem faráře v Castelgandolfu, kde salesiáni spravovali faru. Ale po úplném dokončení studií ho představení poslali učit teologii do Messiny. Měl odejít na mezinárodní studentát v Cremisánu v Palestýně. Vyřizoval si pas a vizum. Domů ani na návštěvu rodičů nemohl. O prázdninách přišel náhle pokyn: Pojedeš do Columbie přednášet na novém učilišti. Jako pravý řeholník se rychle rozloučil s představou Svaté země a odejel za oceán. Měl 32 roků, když vystoupil z lodě v Buenaventura na pacifickém pobřeží Columbie. Bylo to právě 24. listopadu , když začal v nové zemi, v nových poměrech, v novém jazyce - španělštině.
Uběhla jen krátká doba a nastoupil jako profesor teologie. Tato činnost byla údělem většiny jeho života. Kromě teologie byl činný v hudbě a zpěvu. Uplatnil své zkušenosti z římského blahořečení Dominika Savia i z oslav 75 let salesiánského díla na Sicíli na jejichž hudební části se podílel. Byla mu svěřena farnost sv. Jana Boska na okraji města, kde bydlela většinou chudina. Vrhl se do nové činnosti na poli sociálním, kulturním ale především pastoračním.
Postavil nový kostel zasvěcený sv:Václavu, založil kliniku sv. Jana Boska. Při vší rozsáhlé činnosti vedl hluboký duchovní život, bez kterého by nedokázal tolik vykonat. Ve všem co podnikal se řídil jako Don Bosko Božím vnuknutím a tím, co okolnosti vyžadovaly. Jeho rukama prošly miliony, ale on zůstal chudým, skromným, tichým trpitelem. Zemřel ve věku 67 let 12. srpna 1989. Nedočkal se svobody ve své staré vlasti jen o několik měsíců. Zemřel na rakovinu, ale především vyčerpáním ze své všestranné činnosti. Byl pohřben v salesiánské hrobce v Bogotě. Pohřební obřad vedl biskup salesián za velké účasti lidu, která svědčila o jeho oblibě.
Ředitel kliniky sv. Jana Boska, kterou P. Václav založil řekl:" Jsem přesvědčen, že zemřel velký světec, člověk inteligentní, skromný. Svůj život zasvětil zbožnosti v mlčení pro dobro našeho lidu. Byl to náš otec, bratr a přítel."