Ondrášek Vladimír

P. Vladimír Ondrášek

narozen 30. 12. 1918 v Újezdci u Přerova,

první sliby 31. 7. 1936 ve Sv. Beňadiku,

kněžské svěcení 29. 6. 1946 v Praze,

zemřel 16. 7. 1977 v Lewishamu v Austálii

     P. Vladimír Ondrášek pocházel z Hané. Narodil se manželům Josefu  Ondráškovi a Františce rozené Velíškové 30. prosince 1918 v Újezdci u Přerova. Když mu bylo dvanáct let, dozvěděl se o salesiánech, kteří nedlouho předtím otevřeli první ústav na Moravě ve Fryštáku. Vladimír pocítil touhu stát se knězem - misionářem.  Na podzim roku 1930 přišel do Fryštackého ústavu. Začal od primy.

     Po kvintě v roce 1935 vstoupil do noviciátu ve Sv. Beňadiku na Slovensku. První sliby složil 31. července 1936. Po slibech přešel do filozofického studentátu v Ostravě. Byl velmi nadaný     a schopný. Po ukončení studentátu zůstal v Ostravě ještě tři roky na asistenci. Z jeho ostravského pobytu je zachovaný záznam večerních slůvek "staříčka" P. Ignáce Stuchlého.          Je obdivuhodné s jakou přesností dokázal jeho projevy zaznamenat a zachovat i jeho typická rčení i styl řeči. V roku 1942, posledním roce jeho asistence, došlo k zabrání ostravského ústavu. Odešel s ostatními do Fryštáku. Po prázdninách začal studovat teologii. Musel však studium přerušit pro nucené pracovní nasazení. Jakmile se mu podařilo nucenou práci opustit, pokračoval ve studiu a svou pílí i nadáním ztracený čas dohnal. Poslední rok teologie studoval     v Mníšku pod Brdy a byl 20. června 1946 v pražské katedrále sv. Víta posvěcen na kněze.

     P. Vladimír toužil po misiích, zvláště ho lákala Indie, kde již působil P. Jan Med, s kterým korespondoval. Dostat se do Indie už nebylo po válce tak jednoduché. Indická vláda omezovala příchod cizinců. Jednání se vleklo dva roky. Než se vše vyřídilo, pracoval P. Ondrášek v Brně. Pomáhal panu inspektorovi Stuchlému jako sekretář, pilně studoval angličtinu a čekal na vyřízení  formalit k vycestování.

     Jeho odjezd ještě zkomlikoval komunistický puč v únoru 1948, ale přece se mu podařilo         v tomto roce odcestovat. Dostal se do Indie do Tiruppatturu ve státě Madras. Dva roky tu pracoval v salesiánském ústavu a škole. V roce 1950 byl povolán jako spirituál do semináře       v Yercaudu. Potom dva roky vyučoval v Arni a kaplanoval ve farnosti. V roce 1952 odešel          do Bombaye, kde byl učitelem a ředitelem  salesiánské školy. V té době získal na bambayské univerzitě doktorát z matematických věd a doktorát z anglické literatury. V roce 1960 se vrátil   do Tirrupatturu jako ředitel salesiánské školy. Po čtyřech letech odejel poprvé do Evropy na prázdniny. Do vlasti, psal se rok 1964,  se  ovšem nedostal. Po návratu byl do roku 1969 sekretářem provincie v Kalkatě.

    V období "Pražského jara" se podařilo P. Vladimírovi navštívit Československo. Potěšil se      s rodinou i se spolubratry, kteří s nadějí očekávali možnost legální činnosti. Bohužel byli zklamáni srpnovou "bratrskou"pomocí armád varšavského paktu a následnou "normalizací". Otec Ondrášek po návratu do Indie pobyl nějaký čas v Kalkatě jako zpovědník a pak odešel opět učit do Tirrupatturu. V roce 1971 četl zprávu Mons.Škarvady o krajanech v různých částech světa i to, že v Austálii v Sydney zemřel český kněz Stanislav Mika, který pečoval o tamější krajany, a že se za něj hledá náhrada. Napadlo ho, že celý život toužil po misionářské práci, ale to, co nyní dělá, když učí matematiku a anglickou literaturu, může docela dobře dělat laik, že na to není třeba být knězem. Předložil věc představeným a požádal o přeložení do Austrálie. Vyhověli mu.

     V dubnu 1972 přichází do Sydney. Stal se kaplanem v nemocnici Milosrdných bratří v Burwoodu. Toto postavení mu dovolovalo zahájit nejdůležitější činnost, pro kterou do Austrálie přišel, misionářskou práci mezi krajany. Brzo si vybudoval rozsáhlou síť krajanských bohoslužeb po celé Austrálii i v odlehlých částech New Walesu v Canbeře, kde naši krajané už léta neměli možnost účastnit se českých bohoslužeb. Svým nadšením a vpravdě pokoncilním ekumenickým přístupem si dovedl získat i krajany jiných vyznání i nevěřící. Podněcoval krajanský spolkový život. Světil například novou skolovnu, což mělo velký ohlas mezi všemi krajany. Organizoval i české vysílání pro krajany v australském rozhlase. A samozřejmě jako salesiána ho především zajímala mládež. Pořádal pro mladé a děti prázdninové tábory v salesiánském středisku v Engadinu. Usiloval o zavedení češtiny jako učebního jazyka na některých školách a dosáhl, že od roku 1978 byla čeština maturitním předmětem. Bohužel se toho už nedožil. Založil také pěvecký sbor "Sv. Václav", který vystupoval v katedrálách v Sydney i v Cambeře. Neúnavně cestoval za krajany do všech koutů Austrálie i na Nový Zéland. Nadměrné pracovní zatížení, rozsáhlá činnost charitativní a sociální si vyžádaly svou neúprosnou daň. Krátce po návratu z Nového Zélandu jej v průběhu onemocnění chřipkou stihla mozková příhoda, které podlehl v ranních hodinách 19. července 1977 v nemocnici v Lewishamu. Nedočkal se předání vysoké pocty, která mu byla udělena anglickou královnou Alžbětou II. za zásluhy o krajany.

     Sydneyská diecéze se s otcem Vladimírem rozloučila slavnostním requiem, které v chrámu Panny Marie v Concordu celebroval kardinál primas J. Freeman spolu s biskupy J. Murphym a J. Cullinanem. Účastnilo se asi 500 krajanů, kteří slzeli, když kostelem zazněla píseň Moravo, Moravěnko milá. Za Čechy se s ním rozloučil jeho nástupce P. Petr Eliáš. Pak byli jeho pozůstatky převezeny do Melbourne a uloženy na hřbitově salesiánů v Sunbury 20. července 1977. Tam sloužil requiem otec provinciál W. L. Cornell spolu se 28 spolubratřími. Melbournští krajané mu zazpívaly Svatováclavský chorál a státní hymnu. Hrob Otce Ondráška je v krásném zákoutí obklopeném zelenými tujemi. Bílá silueta novorenesančního kostelíka připomíná naše venkovské hřbitovy.

     P. Vladimír je čtvrtý český kněz pochovaný v australské zemi. Vděční krajané ho nazvali otcem budovatelem jednoty. Na jeho paměť vydali malý sborník o jeho misionářském působení              v Austrálii, po kterém toužil a jemuž zasvětil život.