Fuglík Vojtěch

P. Vojtěch Fuglík

narozen 11.3.1920 v Dobrkovicích u Zlína,

první sliby 31.7.1937 ve sv. Beňadiku,

kněžské svěcení 6.7.1947 v Oseku u Duchcova,

zemřel 31.3.1989 v Borové u Poličky

     P. Vojtěch se narodil 11. března 1920 v Dobrkovicích u Zlína. V roce 1931 přišel do salesiánského ústavu ve Fryštáku do primy. Byl velmi nadaný, měl vlohy pro hudbu a divadlo. Po pětiletém studiu a úspěšných zkouškách na kroměřížském arcibiskupském gymnáziu vstoupil v roce 1936 do noviciátu ve sv.Beňadiku na Slovensku. 31.července 1937 zde složil první sliby.

     Po slibech odešel do Ostravy do filozofického studentátu a zároveň pokračoval ve studiu na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde v roce 1940 maturoval. První dva roky asistence byl v Ostravě. Ve třetím roce byl poslán do brněnské oratoře, ale během roku přešl do Prahy, odkud museli někteří asistenti odejít na nucené práce v Protektorátu nebo v Říši. Byl asistentem v oratoři.

     Po prázdninách v roce 1943 odchází na teologii na faru do Fryštáku, kde po záboru fryštackého domu našli někteří bohoslovci útočiště. Po válce pokračoval ve studiu teologie napřed ve Dvorku, kde prožil konec války, pak v Mníšku pod Brdy a nakonec v Oseku u Duchcova, kde byl 6. července 1947  otcem biskupem Weberem vysvěcen na kněze.

     Po vysvěcení byl poslán do Fraštáku jako prefekt. Doposud zastával funkci prefekta ve Fryštáku P. Pitrun, který byl současně fryštackým farářem. P. Vojtěch se ujal horlivě své funkce. Byl  to rok, kdy se ve Fryštáku na svatého Václava slavilo 20. výročí příchodu salesiánů do Fryštáku. Pak přišla zpáva o jmenování P. Trochty litoměřickým biskupem. Otec Vojtěch začal organizovat divadelní činnost v ústavě. Měl zároveň na starosti fryštackou oraroř. Na 8. prosince nacvičil dva výstupy ze života Dona Boska a organizoval s tímto představením zájezd do Bystřice pod Hostýnem. Na vánoce nacvičil operetku P. Vitáska "Do Betléma" , která se s velkým úspěchem hrála nejen ve Fryštáku, ale i v Holešově, v Bystřici, Mysločovicích a nakonec i v "Divadle pracujících" ve Zlíně. V lednu toho roku se pro Fryšták zakoupila promítačka. P. Fuglík se staral o promítání vhodných filmů.

     Přišel ovšem únor 1948. Komunistickým pučem a tím, co po něm následovalo byla divadelní činnost značně omezena. Hrálo se dál, ale jen ve Fryštáku. Na podzim toho roku došlo k zatčení ředitele ústavu P. Meda. P. Fuglík se ujal dočasně řízení ústavu. Ale pro svoji horlivost a postoje byl sám v nebezpečí zatčení a proto si vyměnil místo s P. Hrobařem. Odešel jako prefekt do Hodoňovic, aby zmizel místním soudruhům z očí.

     V Hodoňovicích mu připadla péče o Bašku,  pokračoval v činnosti započaté P. Hrobařem a na svátek Božího Těla se v Bašce světily zvony, varhany a bylo slavné biřmování. Pak přišel rok 1950 a zábor Hodoňovic. P. Vojtěch byl odvezen do Oseku do internace. Odtud byl odveden k PTP. Po propuštění střídal různá manuelní zaměstnání. V šedesátých letech byl spolu se svým spolužákem P. Augustýnem Holíkem zaměstnán u pekáren. Jezdili spolu bílit a malovat různé pekárenské provozovny.

     Na podzim v roce 1968 se otec biskup Štěpán vrátil do Litoměřic, což umožnilo, aby P. Vojtěch nastoupil jako duchovní správce do Ústí nad Labem, do Trmic, kde byl dosud otec biskup Karel Otčenášek, který odešel do své hradecké diecéze v naději, že se bude moci ujmout svého úřadu.

     V Trmicích rozvinul P. Vojtěch širokou pastorační činnost. K Trmicím patřila řada okolních obcí, kde byly kostely v žalostném stavu. Otec Vojtěch organizoval svépomocí jejíïch opravu. Zval si brigádníky, své známé z Moravy a postupně řadu kostelů opravil. Na faře v Trmicích poskytoval brigádníkům, v létě zváště mládeži, ubytování a také duchovní pastorační péči, zaměstnal postupně další spolubratry, především P. Holíka, který měl souhlas k výpomoci. Přišel P. Václav Teplý, stavební inženýr, který se věnoval vedle duchovní správy stavební činnosti. P. Vitásek byl zaměstnán jako varhaník, koadjutor pan Jan Rychlý. Na neděle sem přijížděli pomáhal spolubratři z Prahy, zvláště v roce 1969, kdy se většina tajně vysvěcených starších spolubratří zveřejnila, měli ve svých rodištích primice a P. Vojtěch byl oblíbený primiční kazatel.

     Normalizace tuto činnost postupně omezovala. Spolubratři museli z fary odejít a nakonec se sem v roce 1973musel vrátit otec biskup Otčenášek a P. Vojtěch musel odejít na jeho místo do Plotiště u Hradce Králové, kde do té doby otec biskup marně vyčkával. I tady P. Vojtěch  pokračoval v horlivé činnosti. Opravil kostel v Plotišti, poutní kostelík na Chloumku a začal opravovat kostel v Holohlavech, který už nedokončil. 4.9. 1976 ho postihla u oltáře mozková příhoda. Ztratil řeč a pohyblivost. Byl upoután na lůžko. Od té doby žil na faře v Holohlavech, pečovala o něj sestra Milada Kašparová, která hospodařila otci biskupovi Otčenáškovi v Plotišti a zůstala s otcem Vojtěchem, když se musel otec biskup vrátit do Trmic. V roce 1984 se stala sestrou FMA.

     Utrpení otce Vojtěcha bylo veliké. Byl velmi živé povahy a teď dvanáct let jen ležel, pohybovat se mohl jen na vozíčku a nemohl promluvit. Trpělivě vše snášel a jistě vše obětoval za salesiánské dílo i za sestry FMA, které v té době u nás tajně začinaly a občas se scházely k formačním setkáním právě na faře v Holohlavech. Pán povolal svého věrného služebníka na prahu svobody, které se už nedočkal, v pátek 31. března 1989. Zemřel v Borové u Poličky, kam si ho jeho věrný ošetřovatel a pomocních sestry Milady na čas vzal, aby si sestry Milada mohla odpočinout.

     Pohřben byl na hřbitově ve Velkém Ořechově u Zlína v sobotu 8. duvna 1989.