Tomáš Vojtěch

P. Vojtěch Tomáš

narozen 22. 4. 1904 ve Velké Skrovnici,

první sliby 6. 8. 1932 ve sv.Beňadiku,

kněžské svěcení 7. 7. 1940 v Olomouci,

zemřel 24. 9. 1959 v Brně

     P. Vojtěch se narodil ve Velké Skrovnici v Ústí nad Orlicí. Byla to Vysočina, kde se nežilo snadno. Proto byl velmi houževnatý. Dozvěděl se z katolického tisku o salesiánech a vydal se v roce 1926 s třetí výpravou chlapců do Itálie do Perozy. Pobyl tam jen rok. V následujícím roce se dílo stěhovalo na Moravu do Fryštáku. Byl vyučený kolářem a dobře ovládal veškerou práci s dřevem. P. Ignác Stuchlý ho poslal se spoluchovancem Burešem, který byl vyučený krejčí, aby připravili ve Fryštáku dům pro příjezd ostatních chovanců. Tomáš dostal za úkol vyrobit všechno, co šlo vyrobit ze dřeva. Byl starší,než ostatní chlapci, byl mezi nimi jako táta. Neúnavně studoval a patřil mezi nejlepší.

     Do noviciátu šel v roce 1931 na Slovensko do sv. Beňadiku. Byl to první ročník společný se Slováky. 6. srpna 1932 složil první sliby. Ve studentátě i na asistenci byl ve Fryštáku. Pok ho představení poslali studovat teologii do Lublaně v Jugoslávii. Tam prožil události roku 1938, mobilizaci československé armády i potupný mnichovský  diktát.V roce 1939 se museli bohoslovci z Lublaně vrátit. Tomáš byl už pokročilý věkem a představení mu umožnili svěcení v červenci roku 1940 v Olomouci. Brzy po vysvěcení ho čekal náročný úkol. Noviciát, který bylo nutné po rozpadu republiky otevřít v Ostravě, se neosvědčil. Hledalo se jiné místo a současně také jakási záloha pro případ uzavření některého domu v důsledku válečných událostí. V polešovické farnosti byl salesiánům nabídnut starý  cisterciácký zámeček v Ořechově, pokud si ho sami opraví. P. Tomáš byl poslán, aby opravu jako skušený řemeslník řídil. Zůstal pak nějaký čas v novém noviciátním domě v Ořechově jako prefekt.

     Potom ho představení poslali k P. Vtípilovi do Pardubic. Kázal ve východočeském kraji misie, obnovy, tridua, exercície pro mládež. Získal i několik salesiánských povolání. V letech 1946 -1948 byl ředitelem brněnské oratoře. V roce 1950 byl v Oseku u Duchcova. V době, kdy byli do Oseku nasazeni zmocněnci i v době záboru v noci ze 13. na 14. dubna, byl v nemocnici. Vypadl z evidence a tak ušel internaci. Usadil se v Brně. Sloužil u Milosrdných bratří a pomáhal u sester alžbětinek. Ochotně sloužil i mladším spolubratřím, kteří byli propuštěni z internace a chtěli se usadit v Brně. Při zatýkání v roce 1957 ušel pozornosti StB a mohl pokračovat ve své službě. 24. září 1959 pád ze stromu přerval nit jeho života. I v poslední hodině pracoval pro druhé, česal právě ovoce pro sestřičky.

     P. Tomáš patřil ke generaci prvních českých salesiánů, prožíval všechny těžkosti vývoje mnohdy i nezralé zkušenosti mladých představených, kteří někdy byli jeho spolužáky. Svou veselostí dovedl vše překonat. Byl přísný, ale ne tvrdý, vyžadoval, ale dovedl pochopit i pochválit. Dona Boska měl nadevše rád.