K historii salesiánského díla v Českých zemích a na Moravě

     Hluboká duchovní krize narůstající během staletí propukla po válce v revoltu proti církevní autoritě.  Stovky kněží odpadly  od církve a s nimi asi milion věřících. Vytvořila se Československá církev,  znovu se velebila  husitská tradice českého národa. Mnoho lidí se začalo hlásit k naprosté nevěře.  Katolická  církev  měla  mnoho  dobrých  kněží  i uvědomělých laiků, ale chyběla jednota a zvláště bylo potřebné se ujmout výchovy nových, minulostí nezatížených generací mládeže.

V Čechách se staly propagátory myšlenky uvedení salesiánského díla do Čech nejprve Josef Vajs  se  svým  kruhem  katolických  intelektuálů  a  Sdružení katolické mládeže a jeho vůdcové, zvláště  P. Karel  Klement.  Na  Moravě  profesor  náboženství  v  Hranicích  Augustin Štancl,  ale i významní olomoučtí arcibiskupové Dr. Cyril Antonín Stojan a jeho nástupce Dr. Leopold Prečan.  Navázali  styk  s  turínským  salesiánským ústředím a začali dělat agitaci mezi chlapci, aby se stali salesiány.

Přípravou studentů přijíždějících z Čech a Moravy do severoitalské Perozy byl pověřen P. Ignác Stuchlý, 

 

první český salesián, který se stal zakladatelem salesiánského díla v našich zemích.  Vystudoval teologii v Gorici a v dvaatřiceti letech byl vysvěcen na kněze. Nejdříve dvacet let budoval salesiánské dílo v Jugoslávii a pak byl pověřen přípravou studentů přijíždějících z Čech a Moravy do Perozy. Vyučoval latinu a řečtinu a především připravoval duchovně své žáky a budoucí spolupracovníky na duchovní poslání ve vlasti. 

      Příchod salesiánů do vlasti  

Po tříleté přípravě se roku 1927 P. Ignác Stuchlý přestěhoval se svými studenty do Fryštáku u Holešova. Salesiánské dílo v českých zemích zdomácnělo a stalo se důležitou součástí české církve. Všichni biskupové se stali salesiánskými spolupracovníky a také kněží projevovali dílu přízeň. Sympatie k Donu Boskovi se šířily i mezi věřící lid a salesiánské dílo se začalo upevňovat. Na začátku druhé světové války už čítalo celkem tři velké oratoře ve velkých městech - a to v Moravské Ostravě, Praze a Brně, a začínalo v Pardubicích. 

Dějiny salesiánské oratoře v Brně – Žabovřeskách

 První jednání o uvedení salesiánů do Brna

      O  uvedení salesiánského díla do Brna se začalo jednat již kolem roku 1929 po Don Boskově beatifikaci.  V roce 1927  přišli salesiáni  do Fryštáku u Holešova a nyní hledali vhodné místo pro zřízení filosofického studentátu pro svůj rozrůstající se dorost.

     Brněnský biskup Josef Kupka nabídl salesiánům, aby přijali do správy kostel svatého Cyrila a Metoděje, který měl být postaven v Brně - Židenicích. Salesiáni projevili o tuto nabídku zájem, ale přáli si, aby byl kostel zasvěcen Panně Marii Pomocnici křesťanů a kladli si podmínku, že při kostele musí stát salesiánský ústav. Právě tato podmínka narazila na odpor, neboť Spolek pro postavení kostela si přál mít celou plochu pro kostel s náměstím nezastavěnou, aby mohla vyniknout monumentálnost chrámu.

     Jako možné řešení nabídl Spolek salesiánům, aby postavili ústav dále od kostela - směrem do zahrad, které by se odkoupily od soukromých majitelů, a navíc nabídl velmi cenný dar ve formě pozemků nalézajících se nad kostelem ve vinohradech - v ceně asi 100 000 Kčs.

     Toto řešení bylo pro salesiány nepřijatelné, protože všude na světě bývají salesiánské kostely spojeny s ústavní budovou, aby byly středem ústavního života. Docházet do kostela přes ulici by nebylo možné bez újmy salesiánské výchovné praxe. Nabízela se i možnost, že by ústav s kostelem byl spojen jakýmsi mostem, ale roku 1931 salesiáni s konečnou platností nabídku odmítli, protože výbor Spolku pro postavení kostela měl své představy a nechápal stanovisko salesiánů, kteří měli na mysli především osvědčený model  salesiánského díla, nejprve viděli lidi a teprve potom monumentálnost stavby a její posazení do prostředí z hlediska urbanistických pravidel.

 Nabídka stavebního místa v Brně - Žabovřeskách

     Myšlenka uvést salesiány do Brna však žila dál. Roku 1939, kdy už měli salesiáni velký dům v Ostravě a rozšiřovali svůj Domov mládeže v Praze - Kobylisích, jim nabídl brněnský biskup další stavební místo. Bylo to v Brně – Žabovřeskách, kde měl být také postaven nový kostel. P. Ignác Stuchlý, kterého mrzelo, že židenická akce ztroskotala, rád panu biskupovi slíbil, že salesiáni jeho přání vyhoví.

 Propagace salesiánského díla v Brně

     Nejdříve bylo potřeba vytvořit pro začínající salesiánské dílo v Brně dobré podmínky. V Žabovřeskách, které tehdy čítaly na 14 000 katolíků, byla kaple svatého Václava. Tam přijížděli salesiáni a konali pobožnosti k Panně Marii Pomocnici křesťanů. Protože přibývalo stále více zájemců a kaple nemohla všechny pojmout, rozhodl pan biskup, že se budou salesiánské pobožnosti konat v kostele Panny Marie u jezuitů.

Začal se rozvíjet nábor do Sdružení salesiánských spolupracovníků. Salesiánský věstník uveřejňoval podmínky přijetí:

1 . věk alespoň 16 let

2 . dobrá pověst v ohledu náboženském i občanském

3 . možnost podporovat sám nebo skrze druhé salesiánské dílo modlitbou, dary, almužnou

nebo prací. Sdružení nikoho neváže ve svědomí, a proto v něm mohou být celé rodiny

světské í řeholní a ústavy prostřednictvím rodičů nebo představených.

     V Salesiánském věstníku byla otisknuta také zpráva o začínajícím brněnském salesiánském díle s prosbou, aby dobrodinci na toto dílo finančně přispěli. K Salesiánskému věstníku byly přiloženy poštovní složenky na stavbu salesiánské oratoře a kostela v Brně – Žabovřeskách.Pan biskup Kupka napsal vlastnoručně výzvu, aby věřící podpořili výstavbu brněnského díla a připojil k výzvě své požehnání pro všechny dárce.