Hudba

     Od roku 1940 v Žabovřeskách trvale působili 4 salesiáni. Dva kněží - P. František Lepařík a P. František Hudeček a dva klerici asistenti - Josef Bělohlávek a Stanislav Dvořák, který se později stal knězem - salesiánem. Asistenti byli chlapci, kteří měli za sebou kvintu a rok noviciátu. V Žabovřeskách bývali většinou 3, z nichž vždy alespoň jeden rozuměl hudbě. Asistence trvala tři roky. Dopoledne ji vyplňovalo studium a odpoledne hry s chlapci.

     Do oratoře mohl přijít každý chlapec bez ohledu na to, zda je věřící nebo není. Chlapci tam mohli chodit každý den odpoledne, zůstat až do večera, hrát s jinými různé stolní hry nebo si hrát na hřišti. Ať na hřišti nebo v herně bylo vždy snahou, aby všichni byli zapojeni do hry. Nuda a lelkování zde neměly místa. Pokud měli hudební sluch a zájem, učili se zde hrát na různé hudební nástroje.

 

Kapela a sbory

Malá kapela

O prázdninách roku 1940, kdy dřevěné stěny dostaly šedou omítku, okna byla pěkně natřená a dokončena byla i první přístavba, měla už oratoř vlastní kapelu. Byla to MALÁ kapela, kterou tvořili mladší chlapci a VELKÁ kapela. Obě tyto kapely řídil P. Elšák, který z chlapců vychoval opravdové muzikanty, kteří v dospělém věku hráli v kapelách  v Brně velmi známých – např. u Erika Knirsche hrál Jiří Vémola, František Faif a další. Vynikli také kapelník Pařízek, Ohrazda, Fronc, Putna, Antl, Vecheta a další.

Velká kapela

     Kapela pravidelně cvičila a vystupovala při zvláštních příležitostech - při slavnostních bohoslužbách v kostele, procesích na Vranov, Božím těle, Vzkříšení a jiných slavnostních akcích. Oratoř měla  i smyčcový orchestr, který doprovázel divadelní představení a to především operety.

     Při oratoři působil mužský sbor, dále dětský sbor, který vedl P. Vitásek a ženský sbor. Varhaníky působícími při oratoři byli Radko Fronc, doktor Sadecký a Karel Vecheta.

     Po válce se kapela   obnovila.  Byla  zvána,  aby  koncertovala  na  různých oslavách a památných vzpomínkových  dnech  v  různých  částech  Brna  a  okolí.  Kapela hrála například v Soběšicích u Brna,  které  byly  na Brněnsku nejvíce postiženy válkou, na vzpomínkovém dni k poctění památky občanů,  kteří  padli  za  války.  Kapela  hrála  i  při  jiných příležitostech, například při hrách školní mládeže na hřišti "Pod lesem" a při dalších významných obecních oslavách.

     Protože při násilném odvlečení salesiánů v roce 1950 byli odvezeni také klerici - asistenti, museli nyní jejich roli  převzít  starší  oratoriáni.  Pod duchovním dohledem komínského kaplana Josefa Bradáče pak sami vedli své mladší kamarády na cestě k Bohu. V době násilného záboru oratoře jim bylo 15 - 18 let.

     Oratorián  Jaroslav  Sadecký  sestavil  z  ministrantů  malý  smyčcový  orchestr,  který předváděl své umění pro obveselení kamarádů a dívčího pěveckého sboru.

     Již od začátku činností oratoře salesiáni nacvičovali s chlapci latinský gregoriánský chorál, který se měl na základě přípisu papeže Pia X. zpívat při všech slavných bohoslužbách.

     Gregoriánský chorál v oratoři za  P. Bradáče  dosáhl  neobyčejného rozkvětu. Již za salesiánů zpívali  chlapci  při  významných slavnostech neměnné části mše svaté - tzv.  ordinarium  Missa  de angelis  (kyrie, gloria, credo, sanctus, agnus).  Přičiněním  P.  Bradáče  a  za  pomoci  Jana  Floriana  ze  Staré  Říše  se  asi dvanáctičlenná schola chlapců a mužů pod vedením Radko Fronce naučila zpívat i jiná ordinaria a při každé mši svaté zpívala také proměnlivé části mše  svaté zvaná propria. Gregoriánský  chorál se zpíval vždy dvakrát měsíčně, z toho jedenkrát zpívali spolu se scholou věřící ordinarium Missa de angelis, které věřící naučili zpívat varhaníci. Všechny části mše svaté heslovitě uvedl a vysvětlil mystagog  (moderátor)  a  zpívané  texty proměnných částí před zpěvem  přečetl  česky  lektor. Ordinarium pak zpívali věřící střídavě se scholou latinsky. K tomuto účelu měli k dispozici natištěně knížečky v gregoriánské notaci s latinským i českým textem. Tyto knížečky, stejně jako knížečky s církevními hodinkami, byly tisknuty a rozmnoženy tajně a pak zařazeny mezi ostatní  písně,  které byly  natištěny  ještě  za  působení  salesiánů,  takže  se  mezi  nimi  schovaly.  Tištění  jakéhokoli liturgického  textu  bylo  v  té  době  bez svolení  tzv. církevních tajemníků,  kteří  byli  u  každého biskupství a prakticky o všem rozhodovali, velkým rizikem. A byla velmi malá pravděpodobnost, že by tyto texty mohly být oficiální cestou vytištěny.

Radko Fronc kromě vedení gregoriánské scholy vedl také smíšený pěvecký sbor, který zpíval latinské i české mše svaté a sbory při větších slavnostech i pašijích na Květnou neděli. Tento sbor se také angažoval v kostele svatého Leopolda u Milosrdných bratří v Brně, kde byl ubytován a zároveň působil i třetí ředitel brněnské oratoře P. Vojtěch Tomáš, který byl osudného dne 14.4. 1950 po operaci, proto unikl zatčení.

     Schola zpívající gregoriánský chorál bývala oděna v liturgická roucha a její místo bylo v presbytáři nebo jeho blízkosti. Při novém slavení Velikonoc, kdy se liturgie svatého Třídení konala ve večerních hodinách, účinkovala schola také v chrámu svatého Vavřince, kde se konaly obřady pro celou farnost - včetně Jundrova a Žabovřesk. V té době se ještě všechny zpěvy zpívaly latinsky. Proto jeden člen scholy, většinou to býval Leoš Losmann, před začátkem zpěvu a před jednotlivými částmi obřadu vysvětlil stručně smysl a účel jednotlivých částí obřadu a Robert Mayer jako lektor přečetl lidem před zpěvem česky text.

     V roce 1953 přišel do oratoře pomáhat (především s výukou ministrantů) další salesián - klerik, který za salesiánů také navštěvoval oratoř, bydlel v Žabovřeskách a jmenoval se Zdeněk Chylík. Byl znalcem gregoriánského chorálu a také ovládal hru na varhany. Když bylo potřeba, pomáhal občas při bohoslužbách varhaníkům, stejně jako další oratorián MUDr. Zdeněk Haičman. Zdeněk Chylík byl v roce 1968 spolu s dalšími salesiány tajně vysvěcen na kněze. Zdeněk Chylík byl velkou posilou nejen scholy při zpěvu gregoriánského chorálu, ale hodně pomohl i s výukou ministrantů, zvláště tehdy, když Karel Blaha musel narukovat na dva roky na vojnu.

Hudba v oratoři po roce 1989

     První porevoluční slavnost Panny Marie Pomocnice křesťanů se konala 24. 5. 1991 na hřišti. Na provizorně zbudovaném, polozakrytém vyvýšeném pódiu byla sloužena pontifikální mše svatá, pří níž celebroval také světící olomoucký biskup Josef Hrdlička, velký příznivce salesiánů. Po mši svaté se na hřišti konala lidová veselice, kterou měli v režii mladí oratoriáni. P. Oldřich Med a P. Petr Baran si přáli, aby v úvodu této veselice zazpívala stará garda oratoriánů mužský legrační sbor "Žabí svatba", který již za války zpívali salesiánští bohoslovci. Josef Petřík, který byl tímto úkolem pověřen, přemluvil Radko Fronce a také rozeslal pozvánky asi třiceti bývalým oratoriánům a vyzval je, aby se 15. a 22. května dostavili na zkoušky. Přišlo jich jenom deset, přesto se sbor podařilo nacvičit a v určený den předvést. P. Petru Baranovi se sbor tak zalíbil, že jej prohlásil za žabovřeskou hymnu a každý rok při květnových slavnostech Panny Marie Pomocnice křesťanů musel být opakován.

          Velký pěvecký sbor pod vedením Radko Fronce účinkoval při všech slavnostních akcích a stále se zdokonaluje. Svědčí o tom mimo jiné časté přenosy rozhlasu i televize z nově zbudovaného kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů, kdy snaha a přání uskutečnit tyto přenosy vychází ze strany rozhlasových a televizních pracovníků. Přenosy se od posvěcení kostela uskutečňují asi dvakrát do roka.