Hlaváč František

Pan František Hlaváč

narozen 14. 9. 1903 v Bojanovicích u Klatov,

první sliby 18. 9. 1927 ve Villa Moglia,

zemřel 16. 6. 1970 v Humpolci v sanatoriu

     Narodil se 14. srpna 1903 v Bojanovicích u Klatov. Studoval gymnázium v Sušici. Během studií se stal členem Sdružení katolické mládeže. V časopise tohoto sdružení "Dorost" otiskoval P. Chlumský, duchovní rádce sdružení, výzvy, aby se hoši hlásili k salesiánům. František se přihlásil mezi prvními už v roce 1920. Ale teprve za dva roky byl přijat do Perozy, kde v té době byli slovenští chlapci. Prožil s nimi rok v Peroze. Byl jim velmi užitečný, protože měl téměř dokončené středoškolské vzdělání a mohl pomáhat s vyučováním. Byl výborný matematik.          V roce 1923 začal noviciát ve Villa Moglia, ale onemocněl nějakou nervovou nemocí, třásly se mu ruce. Byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Vrátil se domů dokončit studia. Příští rok odejel znovu do Turína a začal noviciát po druhé. Situace se opakovala. František však nechtěl tentokrát Dona Boska opustit. Představení ho poslali jako vrátného do San Begina. Odtud ho vytáhli z rozkazu Dona Ricaldoneho, aby šel přivítat první výpravu českých chlapců do Turína. Odvezl chlapce do Perozy a zůstal tam s nimi rok a učil, co bylo třeba, především matematiku. V roce 1926 začal noviciát po třetí, tentokrát jako koadjutor. V srpnu následujícího roku složil první sliby. Po slibech odešel s Donem Stuchlým a perozskými chlapci na Moravu do Fryštáku.

     Školní rok 1928/29 ve Fryštáku přinesl radostnou událost, kdy byl 2. června 1929 blahoslaven Don Bosko. Další velkou událostí, která výrazně posunula české salesiánské dílo, bylo první číslo Salesiánského věstníku. Objevilo se na světě 1. ledna 1930 a bylo věnováno novému světci, blahoslavenému Donu Boskovi. Majitelem Věstníku byl salesiánský ústav ve Fryštáku. Zodpovědným redaktorem byl P. Ignác Stuchlý, ale skutečným redaktorem byl pan Hlaváč, který všechno sestavoval a dělal i korektury. Salesiánský věstník se stal rájem práce pana Hlaváče. Redigoval ho stále, od prvního čísla až do té doby, dokud nebyl zastaven. Trpělivě jej korigoval a organizoval expedici. Neúnavně listoval ve slovnících a gramatikách jen, aby čeština Věstníku byla co nejdokonalejší. Měl vypracovaná svoje skripta češtiny, která obsahovala i slovník výrazů a slovních obratů potřebných k vystižení zvláštností salesiánského života a světa. Propracoval se tak nejen ve výborného redaktora a stylistu, ale i na znalce života a díla Dona Boska. Tichý a laskavý pan Hlaváč se věnoval naplno vyučování ve Fryštáckém ústavu a vedl Salesiánský Věstník, který se stal významným nástrojem propagace českého salesiánského díla.
Po odchodu Štěpána Trochty na další studia dělal  František  Hlaváč Donu Stuchlému pomocníka v kanceláři. Stal se Donu Stuchlému oporou. Když se rozhodovalo o stavbě nového ústavu salesiánů v Ostravě, vzal na sebe odpovědnost a vstoupil s Donem Stuchlým do Spolku salesiánských pracovníků v Československu. Nový ústav totiž potřeboval mít majitele, což mladá, nezaregistrovaná řeholní společnost nemohla splňovat. Byl proto zřízen Spolek salesiánských spolupracovníku v ČSR, jehož stanovy zemský úřad velmi rychle schválil a mohlo se začít se stavbou.

     Velkého vyznamenání se panu Hlaváčovi dostalo, když mohl být spolu s Donem Stuchlým v dubnu 1934 přítomen na svatořečení Dona Boska jako zástupce českého salesiánského díla. Byla to pro něj velká čest, protože jeho účast odhlasovali spolubratři za jeho skromnou,            ale velikou práci. Však se vrátil domů celý rozechvělý vším tím, co viděl a slyšel, a měl o tom dlouhou přednášku před shromážděným domem. Rok svatořečení Dona Boska vytvořil velkou potřebu mít po ruce pořádný světcův životopis. Hodně toho bylo napsáno a velkou řádku článků o Donu Boskovi uveřejnil Hlaváč ve Věstníku. Nakonec se ve Věstníku objevila zpráva, že se v únoru 1935 rodí nová kniha, která ponese název "Světec Don Bosko". Autorem by P. Alberti, který Dona Boska pochopil a zamiloval si jej. Nebyl to dokumentární životopis, ale životopis lidový a propagační, který dokázal oslovit každého čtenáře.

     8. prosince 1934 se konalo v Ostravském domě, který zatím vyrostl v Ostravské čtvrti Hlubina, slavnostní zahájení. Klerici obsadili valnou část novostavby a pustili se do práce. Bylo třeba nabídnout to, na co Ostrava čekala, oratoř. Avšak už během roku 1935 stovkám chlapců Ostravského domu přestala malá kaple stačit. Cítilo se, že postavení kostela sv. Josefa je nutností. Poslední den v roce se začaly kopat základy. Pro pana Hlaváče, který učil dál ve Fryštáku a vedl Věstník, začala nová práce. Už začátkem roku 1936 Věstník žádal o pomoc spolupracovníky a dobrodince a v květnu už přinášel obrázky staveniště. Současně se začalo stavět v Praze v Kobylisích.

     S pokračující prací rostly hospodářské starosti. Bylo třeba zintenzívnit propagaci. Za tím účelem byla redakce Věstníku přenesena do Ostravy, kde pokračovala neúnavná  práce pana Hlaváče. Byl skromný, tichý a laskavý. Spolubratři tvrdí, že velmi trpěl, když slyšel reptání proti představeným, kterých se zastával. Náplní jeho života byla práce pro Dona Boska, za kterého byl ochoten položit i život.
      Po třech letech stál v Ostravě slíbený chrám. Stavba prošla velkými těžkostmi. Nešlo jen o těžkosti konstrukční (stavělo se totiž na poddolovaném území), ale stavbu ovlivnila i hospodářská krize třicátých let. Salesiáni však dodrželi slovo i za cenu obětí.

     Roku 1938 -1939 vedl pan Hlaváč kancelář pro salesiánské spolupracovníky. Do roku 1940 vstupují salesiáni s pěti centry: Ostrava, Fryšták, Praha, Brno a Pardubice. Během roku odchází z Ostravy novicové do Ořechova u Polešovic a vytváří se zde malá komunita aspirantů koadjutorů. Těm se stává vzorem malá skupina koadjutorů, kteří pracují v domě, mezi nimiž je i redaktor Věstníku František Hlaváč.
       První těžká rána salesiánskému dílu během druhé světové války přišla ve chvíli, kdy byl zakázán Salesiánský věstník (1941).Tím se znemožnil styk s dobrodinci a spolupracovníky a zastavila se veškerá stavitelská činnost. Také se zúžil přísun darů pro chlapce a muselo se velmi šetřit. Mělo to však i pozitivní stránku. Pan Hlaváč nebyl nucen ve Věstníku zveřejňovat projevy přízně Říši. Tím ale vše teprve začalo. V únoru 1942 přišel příkaz k záboru ostravského domu. "Odvolání nepřípustné." Stěhování bylo bolestné. Na místě zůstali někteří spolubratři, kteří zajišťovali chod kostela a zmenšené oratoře. Ostatní se museli spolu s Donem Stuchlým odstěhovat do Fryštáku. Mezi nimi našel útočiště ve Fryštáku i pan Hlaváč. Koncem roku 1943 přišel zábor fryštackého domu. Po záboru Fraštáku se přestěhoval pan Hlaváč pravděpodobně do Brna, kde prožil konec války a kde byl po válce inspektoriální dům a František Hlaváč  dělal  sekretáře panu inspektorovi. Mladé salesiánské dílo nabralo znovu dech a začalo se bouřlivě vyvíjet spolu s nově otevřenými domy jako Mníšek pod Brdy a v opuštěném oseckém klášteře. Salesiáni se začali vracet do válkou zabraných domů a byl obnoven i zastavený Věstník z roku 1941. Ten plných šest let nevycházel a ani nebylo možno jej obnovit hned po válce. Byl nedostatek papíru, nebyla jistota, co bude dál. V Brně, kde sídlila inspektorie, bylo málo lidí na zajištění distribuce. Ve Fryštáku a v Ostravě totiž psaní adres obstarávali chlapci a klerici. Nyní to bylo vše na bedrech pana Hlaváče. Přesto byl k 1. lednu 1947 Věstník obnoven. Věstník redigoval opět pan Hlaváč a hned první číslo přineslo zprávy o stavu salesiánského díla po válce. Byly zde zmíněny plány do budoucnosti a hlavně byl ze stránek jasný sociální program salesiánského hnutí. Salesiáni nechtěli nikoho nechat na pochybách, že se věnují těm nejnižším a nejpotřebnějším.

     V září 1947 se konala v Turíně v Itálii generální kapitula kongregace. Jel na ni pan inspektor Stuchlý a jako delegát spolubratrů pražský ředitel Trochta. Čekalo se, že Don Stuchlý bude osvobozen od velkého břemene a inspektorem se stane Don Trochta. Výsledek však byl naprosto jiný a o to více šokující. Svatý Otec sdělil Don Trochtovi přání, aby přijal biskupské svěcení a ujal se Litoměřické diecéze. Trochta přijal. Jeho program byl vytýčen těmito slovy: Práce-Oběť-Láska. Toto heslo se stalo heslem všech českých salesiánů a jeho naplnění se přibližovalo s rokem 1948, kdy se během politického převratu (25.února) začaly stahovat nad církví zlověstné mraky.  Mezi tím byla z Dona Stuchlého sňata tíže představenství a inspektorem české provincie se stal P. Antonín Dvořák (únor 1948). Don Stuchlý se vrátil do Fryštáku, kde se věnoval četbě a modlitbě. Nový inspektor se odstěhoval do Prahy a s ním také i František Hlaváč, který byl redaktorem zastaveného Věstníku a sekretářem inspektora.

     Po roce 1950 sdílel pan Hlaváč osudy českého salesiánského díla. Byl internován v Oseku. Později skončil na Moravci v charitním domově, kde byli internováni nemocní a staří kněží a řeholníci. V dubnu roku 1954 byly volby do místních, okresních a krajských národních výborů. Pan Hlaváč ještě s jedenácti dalšími obyvateli Moravce odmítl účastnit se podvodných a zrežírovaných voleb, které ve skutečnosti žádnými volbami nebyly. Za trest museli do tří dnů Moravec opustit. Nutno podotknout, že pan Hlaváč neměl žádný důchod, protože mu léta práce  v našich ústavech nezapočítali. Mezi postiženými byl i salesián P. Planita, který se léčil z TBC. Vzal pana Hlaváče k sobě. Bydlel s ním nějaký čas u své sestry v Hrabí a pak v Mělníku             ve farnosti Bílá Lhota, kde byl farářem P. Augustin Navrátil. P. Planita se v době zatýkání salesiánů v letech 1956 až 1958 dostal do vězení. Pana Hlaváče si k sobě vzal P. Navrátil, který byl sám také kratší dobu vězněn a pak přeložen na faru v Drysicích, kde u něj pan Hlaváč, po dobu, co byl P. Planita vězněn, bydlel. Po návratu P. Planity z vězení bydleli spolu opět v Mělníku. Pan Hlaváč po celou tu dobu ani chvilku nezahálel. Překládal z italštiny různé knihy, po nejvíce salesiánskou literaturu, která nebyla dosud přeložena. Po celou tuto dobu oba dva finančně podporovali někteří spolubratři. V roce 1969 přišel na faru do Cizkrajova, kterou administroval ze Slavonic P. Oldřich Med, P. Zerzán. Pan Hlaváč se s P. Planitou přestěhovali na tuto faru. Zde pan Hlaváč, kterého celou tu dobu sužovalo astma, vážně onemocněl a byl poslán do plicního sanatoria v Humpolci, kde 16. června 1970 zemřel. Pohřben byl 20 června v Cizkrajově za velké účasti věřících, kteří si ho přes krátký pobyt v Cizkrajově oblíbili a vycítili jeho svatost. Pan Hlaváč byl skutečně svatým salesiánem. Náplní jeho života byla práce pro Dona Boska. V Donu Stuchlém viděl našeho Dona Boska a muže prozřetelnosti. Od mládí ho trápila záducha. Těžce dýchal a chvěly se mu ruce. Proto byla jeho píle a houževnatost obdivuhodná. Neztratil pro věčnost ani minutu času. Práce a modlitba se u něj překrývaly. Jeho zbožnost byla opravdová, hluboká a vroucí.